Nastavení barev

Všechny fotografie z filmů i digitálních nosičů, které se zhotovují na minilabu jsou obsluhou upravovány. Jde o korekce hustoty a barevného podání. Jen málokterá fotografie z digitálního fotoaparátu nepotřebuje tyto korekce, podobně jako z filmu. Za tyto úpravy se nic nepřiplácí a zkušená obsluha snadno fotky doladí, aby lahodily oku. Pokud si snímky upravujete sami a nechcete od obsluhy žádné další zásahy do barevného podání, stačí při zadání zakázky požadovat zpracování bez korekcí. Naopak je možné korigovat i kontrast, sytost barev a ostrost, pokud si to přejete.

Fotografie:

Kalibrování monitoru

Aby byly fotografie stejné, jako na Vašem monitoru, je nutné jej zkalibrovat. Nejúčinnější je nastavení podle kalibrační fotografie. Pokud si nastavujete profily, třeba u Photoshopu 7, zvolte pro monitor např.: sRGB_IEC61966-2.1, které používáme my. Potom nastavte teplotu světla monitoru (např.: 9300K, záleží na okolním osvětlení), kontrast, jas a případně jednotlivé barvy RGB, aby Váš vjem barev byl co nejbližší kalibrační fotografii.

Existují barevné profily CMYK pro různé tiskárny používající inkousty či tonery, existují barevné profily i pro minilaby používající paletu RGB, ale ty jsou jen orientační, protože i profily dvou strojů stejného typu se liší. Liší se i značkou použitého fotopapíru a chemie, a různá mohou být i servisní nastavení a stáří minilabu.

Minilaby Noritsu mají jako jediné zabudované zařízení, které v měsíčních intervalech samo seřizuje nastavení monitoru i s ohledem na okolní osvětlení. Pro domácí použití jsou tato zařízení příliš nákladná.

Žádný barevný profil, nebo odborné nastavení nemůže smazat rozdílný vjem barev na papíře ve srovnání se svítícím monitorem. To se týká zejména barev, na které je lidské oko nejcitlivější, t.j. žlutá a zelená. To se musí vidět na vlastní oči, proto Vám snad až vnucuji kalibrační fotografii, která Vám umožní porovnat datový soubor s fotkou v ruce.

Je důležité si uvědomit, že každý z nás vnímá barvy trochu jinak. Vlivů je hodně, od prostředí, kde barvy posuzujeme, přes fyzikální vlivy, až po zkušenost, paměť a podvědomí. V praxi z toho vyplývá, že stejnou barvu vidí každý člověk různě.

Kalibrační fotografii na papíře je možné zdarma vyzvednout na provozovně.

Problém formátu

Digitální fotoaparát obvykle zaznamená snímky s poměrem stran šířky k výšce 4 : 3 odvozeným z rozměru televizní obrazovky (např. 640:480 bodů, 1600:1200 a pod.). To je trochu problém, protože velikosti fotografií, a tím i albíček a rámů, jsou za desetiletí ustálené spíše s poměrem stran 3:2 odvozeným z rozměru kinofilmu 24x36 mm (resp. 2:3 např. 10x15, 20x30...). Jsou tři nedokonalé způsoby jak ze "čtverce" udělat "obdélník" .

• Respektujeme motiv obrázku, nic nechybí a rozdílný poměr stran doplní bílé okraje po stranách. Někdy se toto řešení označuje jako plný formát. Takto zpracujeme fotky pokud není upřesněno jinak. Možné velikosti fotografií plného formátu jsou: 10x15, 15x22, 20x30, 21x30, 30x45, 11x30 nebo 9x13 a 13x18 pouze lesk.
• Respektujeme vzhled fotky, která je bez rušivých bílých okrajů. Cenou za krásu je částečný ořez motivu, který je u fota 10x15 asi 12 % z užší strany. Většinou to nemusí vůbec vadit, pokud to nepostihne např. část hlavy milované osoby. Možné velikosti jsou: 10x15, 15x21, 20x30, 21x30, 30x45, případně v lesku 9x13 a 13x18.
• "Ideální formát" , který je bez okrajů a má vhodný poměr stran 4:3. Tyto formáty jsou nastaveny s ořezem, ale u dat s poměrem stran 4.3 není co. Takto je můžeme dělat 10x13 a 13x17 ovšem pouze v lesku, dále 15x20, 24x30, 30x40. Pro fotky 10x13 sice neseženete akurátní album, ale alba 10x15 jsou použitelná.
• Byla by ještě jedna možnost. Deformace obrazu, kterou můžeme snímek úplně znehodnotit.

Ořez

Grafický formát

Aby bylo možné fotografii vůbec zhotovit, musí být data srozumitelná pro počítač v minilabu. Se soubory typu JPEG nebývají žádné potíže, při zpracování nejsou žádná zdržení a omezení, zabírají nejméně místa, proto jej doporučujeme. Někdy slyším námitku, že je to formát ztrátový, což není pravda. Ztrátovost je dána mírou komprese, kterou si zvolíte a třeba u photoshopu ji vidíte už při zadávání tohoto formátu. Pokud zvolíte kvalitu 12, resp. 100%, neuvidíte žádný rozdíl mezi JPEG a třeba BMP-éčkem, který na nosiči zabírá více místa. Nejvíce prostoru na médiu zabere PSD. Další použitelné grafické formáty jsou TGA a TIFF, které ovšem existují ve více variantách a někdy se nám nedaří je načíst.

Rozlišení

Maximální velikost datového souboru je omezena na 93 MB, nebo rozlišením 5120x13000 bodů, což je podobné maximálnímu rozlišení filmového skeneru u minilabu NORITSU GSS 37HD, které je 6048x4011 bodů (= 5000 DPI), které je nejvyšší ze všech existujících zařízení tohoto typu. Zpracujeme i větší datový soubor, ale po předchozím zmenšení.

Data musí být v paletě RGB (nikoliv CMYK) a jsou automaticky přepočtena na požadovanou velikost v rozlišení 400 DPI. Je zbytečné přeformátovávat data předem, nebo je dokonce převzorkovávat, aby vypadaly bytelněji. Minilab to hravě zvládne sám. Je lhostejné, jestli je fotka široká 15,2 cm ve 300 DPI, nebo 63,33 cm v 72 DPI, to je totéž. Na kvalitu má vliv celkový počet bodů, ze kterých obrázek je. Již existující obrázek není možné nějakým přepočtem vylepšit. Každé zbytečné převzorkování (resample), má za následek částečný pokles ostrosti. Obvykle to nevadí, ale nerozumným zásahem se může obrázek pokazit. Minilab vykreslí fotku ve 400 DPI (jiné stroje třeba ve 320, 300 DPI). Za vysokou kvalitu se obvykle považuje rozlišení 250 DPI. Internetový obrázek (640x480) na 10x15 cm bude mít 120 DPI což je tak asi minimum, aby se dalo říci, že je to "hezké", ale můžeme i z tohoto snímečku udělat fotku 30x45, pokud snesete, že bude sestávat z "bodů" velikých 0,64 mm.

Doporučené rozlišení by orientačně bylo:

10x15 velmi dobrá kvalita - 1000 x 666 (0,7 MPix), minimální 600 x 400, špičková 2400x1800,

30x45 velmi dobrá kvalita - 3000 x 2000 (6 MPix), minimální 1500x1000, špičková 6986x4680.

Skutečné rozměry fotografií

Digitální minilab je jen jakousi super rychlou tiskárnou na relativně levný a kvalitou nedostižný fotopapír, jenže cena minilabu je srovnatelná s cenou nového rodinného domu. Vyžaduje kvalifikovanou obsluhu a servis a může si jej dovolit jen zavedená firma, která vysoké pořizovací náklady rozmělní do velkého množství zakázek. Tento minilab Vám umožní zviditelnění Vašich digitálních dat za nižší cenu něž by stála jejich výroba doma třeba na inkoustové tiskárně, bez námahy a v lepší kvalitě. Životnost těchto fotografií je několik desítek let a je už za více než 100 let existence klasické fotografie ověřená. O počítačích bych si to zatím tvrdit nedovolil. Rovněž velká fotografie třeba na zdi má někdy větší kouzlo než prohlížení CD-éčka s obrázky na počítači. Obojí má budoucnost.